Halančíci
Aphyosemion (Diapteron) abacinum
Obsah
O halančících
Souhrnným názvem halančíci se v akvaristice označuje několik čeledí řádu halančíkovci (Cyprinodontiformes). Jejich systematika je velmi komplikovaná. V poslední době se většina druhů řadí do čeledi Aplocheilidae. Halančíci jsou druhově bohatou skupinou, více než polovina z nich žije v Africe, další v Americe a tropické Asii. V současnosti je známo více než 770 druhů. Jedná se o menší rybky, pocházející ze sladkých a brakických vod.
Obecně lze říct, že halančíci jsou typickými obyvateli nevýznamných, okrajových biotopů a občas se vyskytují v biotopech vysloveně extrémních, ať již teplotními parametry či salinitou. Jedná se o drobné ryby a kromě malých pralesních potoků, okrajů řek, jezer či lagun s brakickou vodou zahrnuje jejich areál také oblasti afrických savan, jihoamerických pamp a llanos.
Živí se především hmyzem spadlým na hladinu a larvami komárů. Samečkové většinou hýří pestrými barvami, samičky jsou nenápadně jednobarevné. Nejpestřejší druhy jsou domácí v tropických oblastech Afriky a Ameriky, kde žijí v malých potocích a říčkách, některé druhy žijí ve stojaté vodě.
Druhy neanuální, které tvoří asi 4/5 všech druhů halančíků, obyčejně odkládají jikry do jemných rostlin, ve kterých se zachytí lepivým vláknem. Jikry se vyvýjejí kontinuálně, tedy bez přerušení vývoje, mláďata se líhnou, v závislosti na teplotě vody, většinou přibližně za 10 – 20 dní.
Anuální druhy halančíků žijí v mělkých stojatých vodách, které periodicky vysychají. Dospělé ryby uhynou, ale jejich jikry jsou schopny přečkat i dlouhotrvající období sucha. Když přijde doba dešťů, vylíhne se plůdek a životní cyklus se opakuje. Doba přežití jiker ve vlhkém substrátu může být až tři roky. Mláďata anuálních druhů, zejména u africké skupiny Nothobranchius, velmi rychle rostou. Za příznivých podmínek mohou dorůst do pohlavní zralosti za tři až čtyři týdny.
Určitý přechod mezi neanuálními a anuálními druhy tvoří semianuální druhy. Většina z nich patří do rodu fundulopanchax. Jejich jikry mají tzv. zpožděné líhnutí.
Jordanella floridae
1 — Euroasie a ostatní
Patří sem halančíci Severní Ameriky a Evropy. Způsob života zástupců těchto rodů je velmi rozdílný. Většina těchto druhů je přizpůsobená životu v mimořádných podmínkách. Severomerické druhy Jordanella floridae, Lucania goodei, Profundulus punctatus žijí ve sladké vodě.
Ryby rodů Cyprinodon (Cyprinodon variegatus, macularius), žijící v extrémních podmínkách pouštních oblastí USA a Fundulus ( Fundulus heteroclitus, confluentes, Profundulus punctatus) žijící na východním pobřeží USA jsou obyvateli minerálních pramenů a brakických vod s vysokou salinitou a často vysokou teplotou.
Zástupci evropského rodu Aphanius (Aphanius iberus, Aphanius mento), žijí ve Středomoří, ale také v pouštních oázách. Tyto ryby se dají chovat i v mořských akváriích.
Laimosemion xiphidius
2 — Rivulus
Rivulus je rod z čeledi Cyprinodontiformes. Tito halančíci žijí na obrovském území od Střední Ameriky do severní Argentiny.. Wilson J. E. Costa rozdělit tento rod do několika nových rodů (včetně Anablepsoides, Atlantirivulus, Cynodonichthys a Laimosemion) jen několik druhů zůstalo v samotném rodu Rivulus.
Všichni rivulové jsou vynikající skokané, tuto schopnost často využívají i v přírodě při překonávání souše mezi vodními tůňkami. Z vody také vyskakují do napadaného listí na břehu při úniku před predátory. Akvárium proto musí být vždy pečlivě zakryté. Mezi halančíky jsou relativně dlouhověčí, dožívají se běžně 3,5 roku, někdy až 5 let.
Vytírají se do rostlinné vegetace často při samém břehu. Jikry se vyvíjejí přibližně 2 týdny. Mohou ale přečkávat i několik týdnů ve vlhkém prostředí, např. ve spadaném listí a při dalším dešti vývoj pokračuje. Mladé rybky pohlavně dospívají po půl roce, plně dorostou za 10 měsíců.
3 — Jižní Amerika
rody Aphyolebias, Leptolebias, Austrolebias, Simpsonichtys, Hypsolebias, Nematolebias, Rachovia, Renova & Terranatos
Jihoameričtí halančíci ze severní části kontinentu (llanos ve Venezuele a Kolumbii, např. rody Austrofundulus a Rachovia) jsou typickými anuálními druhy, které žijí obdobně jako jejich afričtí příbuzní z rodu Nothobranchius. Obývají tzv. periodické vody, tedy vysychající tůně stojaté vody. Jikry, uložené dospělými předchozím období, se při počátku období dešťů vylíhnou, mladé rybky rychle rostou a rychle pohlavně dospívají. V následném období sucha se ve vysychající tůni vytírají do bahnitého substrátu dna. Dospělí halančíci uhynou, ale jikry přečkávají období sucha i po dobu několika měsíců. Pak se celý cyklus opakuje. V akvarijních podmínkách tento proces napodobujeme ukládáním jiker do vlhké rašeliny nebo lignocelu.
Naopak v oblasti pamp v jihovýchodní části Jižní Ameriky (jižní Brazílie, Uruguay, Argentina) neexistují vyhraněná období dešťů a sucha a sezónní charakter klimatu je dán střídáním teplot. Halančíci (převážně rody Austrolebias a Cynopoecilus) tak obývají tůně existující v zimním období a hynou s jejich vyschnutím v létě, kdy výpar výrazně převýší srážky. Tůně obývané anuálními halančíky bývající často naplněny pouze srážkami, občas však může být tůň v období intenzivních záplav dočasně spojena s blízkým tokem. Typicky jsou tedy anuální halančíci jediné kostnaté ryby v tůních, často doprovázeny bahníky, a to jak v Africe (rod Protopterus), tak v oblasti jihoamerických pamp (Lepidosiren paradoxa).
4 — Nothobranchius, Fundulosoma, Pronothobranchius
Nothobranchius rachovii
Halančíci rodu Nothobranchius obývají oblasti travnatých savan a řídkého sezónního lesa v širokém pásu východní Afriky od jižního Súdánu po severovýchodní cíp Jihoafrické republiky. Areál rodu není souvislý a pro výskyt populací halančíků je nutná přítomnost správného substrátu ve vodě tvořící charakteristický tmavý bahnitý substrát. Jen v bahnitém substrátu totiž mohou embrya halančíků přežít do dalších dešťů. V akvarijních podmínkách jej nahrazujeme rašelinou nebo lignocelem. Během období sucha je vývoj zárodků prakticky zastaven v jedné ze tří diapauz. Začátek, konec a délka jednotlivých diapauz je značně variabilní a halančíci tak mohou dokončit celý vývoj za tři týdny, za měsíce i roky. Tato strategie je adaptací na nepředvídatelnost srážek. Líhnou se po nástupu období dešťů, když je jejich tůň naplněna vodou. Velice rychle rostou a pohlavně dospívají neskutečně brzy – to může být už ve věku 17 dní, při velikosti 3 cm. Po dosažení dospělosti se rozmnožují prakticky denně po dobu 2-11 měsíců. Podobný princip funguje také u blízce příbuzných monotypických rodů Pronothobranchius a Fundulosoma obývajících pás savan západoafrického Sahelu. Tůně obývané anuálními halančíky bývají často naplněny pouze srážkami, občas však může být tůň v období intenzivních záplav dočasně spojena s blízkým tokem. Jsou v tůních často doprovázeny bahníky, a to jak v Africe (rod Protopterus), tak v oblasti jihoamerických pamp (Lepidosiren paradoxa). Halančíci Nothobranchius nejsou nikdy vázáni na trvalé habitaty (jezera, vodní toky). V současné době je rozeznáváno přes 60 druhů, jejich počet však bude vyšší – některé části areálu nejsou dosud prozkoumány.Samice jsou si velice podobné i zbarvením – jejich světle hnědé tělo je pouze vzácně zdobeno černými či modrými skvrnkami na okrajích šupin, výjimečně s černou skvrnou na ocasním násadci. Samci jsou větší a výrazně barevnější. Zajímavá je existence dvou barevných forem samců u mnoha druhů, často jako červená a modrá (případně žlutá) forma. Rozdíl ve zbarvení je někdy tak výrazný, že se jeví jako dva naprosto rozdílné druhy. Existuje však také několik druhů s plynulými barevnými přechody, a to jak mezi červenou a modrou formou (N. kadleci), tak mezi červenou a žlutou (N. korthausae).
Pseudoepiplatys annulatus
5 — Aplocheilus, Epiplatys & Pachypanchax
Druhy těchto rodů mají štíhlé, válcovité tělo s plochým hřbetem a hřbetní ploutví výrazně posunutou dozadu. Typická je špičatá hlava. Žijí převážně u hladiny a živí se zejména náletovým hmyzem, včetně mravenců.
Rod Aplocheilus (asijští štikovci). Jejich domovinou je indomalajská oblast – rýžová pole a kanály mezi nimi, bažiny, ale i potoky a jezera. Patří již po desetiletí k nejoblíbenějším akvarijním rybám.
Jsou to vhodní halančíci i pro začátečníky, hodí se i do společenských akvárií. Mají lepivé jikry, vytírají se mezi rostlinami v blízkosti hladiny.
Rody Epiplatys a Pseudepiplatys (afričtí štikovci). Žijí v potocích deštných lesů, savanách a pobřežních nížinách od Gambie až po povodí Nilu, na jih po Kongo. Číhají u hladiny na kořist – náletový hmyz, který loví také skokem nad hladinu. Mnohé druhy jsou vhodné i pro začátečníky. Vyžadují ale živou potravu. Je nutné mít dobře zakrytá akvária krycím sklem! Jikry se běžně zachycují na vodních rostlinách. Některé druhy, např. Pseudepiplatys annulatus, vyžadují pro vývoj jiker měkkou vodu, pro odchov mláďat je nutná nejjemnější potrava, vířníci. Mláďata vetšiny druhů však přijímají potravu velikosti nauplií žábronožek.
6 — Aphyosemion I.
Chromaphyosemion volcanum
podrod Chromaphyosemion
Jsou to malé ryby, dorůstjící kolem 5 cm. Obývají převážně stojaté vody západní Afriky, od Toga po severní Gabon. Jedná se o nehluboké tůně na malých tocích, které jsou v době dešťů propojené sítí potoků a říček v lesích pobřežních nížin. Ryby žijí často v kořenech Anubiasů, v pobřežních rostlinách, které visí do vody a v zónách ukládaného rostlinného odpadu. Jsou to dobří skokani, kteří se mohou několika skoky přemístit do nejbližšího vodního toku.
Vyžadují vodu teplou 23 °C – 29 °C. Samci všech druhů mají do špičky protažené paprsky nepárových ploutví, včetně ocasní plotve. Samice většiny druhů mají ocasní ploutev zakulacenou. Chromaphyosemioni mají dva černé podélné pruhy. U obou pohlaví jsou jasně viditelné v závislosti na náladě ryb. Živí se drobným hmyzem spadlým na hladinu, rádi přijímají i komáří larvy. Jikry vytírají na rostliny, vyvíjejí se v závislosti na teplotě po dobu přibližně dvou týdnů.
K nejčastěji chovaným druhům patří Chromaphyosemion alpha, bitaeniatum, bivittatum, loennbergii, poliaki, volcanum, riggenbachi, splendopleure a to v mnoha populacích podle místa výskytu.
Aphyosemion exiguum
7 — Aphyosemion II.
podrody Diapteron, Kathetys a skupiny striatum a ogoense
Jedná se o ryby barevně i tvarově mimořádně atraktivní. Žijí v západní a střední Africe, bylo popsáno více než 300 druhů. Většina těchto druhů se v přírodě vyskytuje v několika poddruzích a v řadě tvarově i barevně odlišných populacích. Obývají lokality obsahující celoročně vodu. Odkládají jikry na vodní rostliny nebo převislé pobřežní trávy, případně se jikry vyvíjejí volně ve vodě spadlé na dno. Jikry mohou přečkat i kratší období sucha (do 3 týdnů).
Podrod Diapteron — tito malí halančíci žijí v zastíněných potocích v deštných lesích. Voda je zde chladná (kolem 22 °C), velmi měkká, kyselá. Jejich množení je obtížné.
Do podrodu Kathetys se řadí druhy Aphyosemion exiguum, elberti (bualanum), bamilekorum, kekemense a dargei. Jedná se o ryby velikosti kolem 5 cm, žijící v potocích na okrajích savan. Také tato skupina halančíků se množí obtížně.
Aphyosemion striatum, Aphyosemion gabunense jsou z této skupiny nejsnáze množitelné. Jsou to malí, snášenliví halančíci, hodí se i do společného akvária, jsou vhodní i pro začátečníky.
8 — Aphyosemion III.
ostatní
Patří sem např. druhy Aphyosemion cameronense, ogoense, australe, congicum, wildekampi, pyrophore a další. Jejich domovinou je střední a západní Afrika, od Pobřeží Slonoviny po Kongo.
Obývají lokality, které obsahují vodu celoročně, především stinné pralesní potůčky a tůně. V přírodě se živí vodním a náletovým hmyzem. Ten v akváriích nahrazujeme octomilkami, ale i larvami komárů a pakomárů. Drobné druhy krmíme převážně korýši. Jsou to druhy s lepivými jikrami, které odkládají na vodní rostliny nebo na převislé trávy. Jako substrát se akvárií hodí tmavší písek, vodu vyžadují měkčí, teploty kolem 22-23 °C. Mnozí z nich, především Aphyosemion australe, mohou obývat společenskou nádrž společně s tetrami, pancéřníčky a drobnými cichlidkami.
Fundulopanchax gardneri
9 — Fundolopanchax
Různé druhy tohoto rodu, velmi barevní halančíci, obývají v Africe vody se značně odlišnými životními podmínkami (od deštných lesů po suché savany, ale i vody pobřežní nížiny) Nigérie a západního Kamerunu. Jejich prostředím jsou potoky, řeky i bažiny, včetně těch, které vysychají. Žijí spíše u dna, do jehož substrátu se také vytírají. Patří sem druhy neanuální (více než 8 druhů), jejichž jikry se vyvíjejí kontinuálně ve vodě po dobu 4 týdnů. Tyto druhy vyžadujípro tření měkčí vodu.
Jikry anuálních druhů (více než 8 druhů) přežívají období sucha po dobu 6 týdnů i více a jikry semianuálních fundulopanchaxů (více než 12 druhů) se mohou za příznivých podmínek vyvíjet kontinuálně, ale přežít i období sucha. Reprodukční strategie a embryogeneze je tedy v rámci tohoto rodu velice variabilní.
Halančíci rodu fundulopanchax přijímají kromě živé potravy i potravu mraženou nebo umělou. Většina z nich jsou vynikajícími rybami pro začátečníky.
10 — Callopanchax, Scriptaphyosemion, Archiaphyosemion
Halančíci této skupiny, dříve řazené do rodu Rollofia se dělí do dvou skupin s odlišnou strategií rozmnožování: rod anuální Callopanchax, dorůstající velikosti 8 – 10 cm, např. Callopanchax occidentalis, toddi, monroviae, huvaldi, patří mezi sezónní druhy, které jsou i v akvarijních podmínkách krátkověké, dožívají se 6 – 8 měsíců. Vývoj jiker trvá 4 – 6 měsíců, může to ale trvat i 9 měsíců. Odchov není úplně jednoduchý, nejlepší velikost ryb k pokusu o tření je 6 – 7 cm. Plně narostlé ryby se už ke tření nehodí.
Zástupci rodů Scriptaphyosemion a Archiaphyosemion patří k menším neanuálním druhům, jako Scriptaphyosemion cauveti, geryi, liberiensis, rollofi, guignardi, Archiaphyosemion petersi, jeanpoli, guineense a další, dorůstající velikosti kolem 5 cm. Jikry těchto rodů se vyvýjejí kontinuálně, vývoj trvá přibližně 14 dní. Patří k plachým rybám, v akváriích žijí, bohužel, obvykle skrytým životem.